Holštýnský, masný a kombinovaný skot
Chov skotu
Jedním ze stěžejních odvětví živočišné výroby je právě chov skotu. Je chován zejména pro produkci mléka a masa. Vedlejším produktem chovu skotu je produkce chlévské mrvy. Podle užitkovosti dělíme plemena skotu na masná a mléčná. Existují však i plemena skotu s kombinovanou užitkovostí, kam patří například Český strakatý skot, kde požadavek na užitkovost je 6000 až 7 500 kg mléka za laktaci a průměrný denní přírůstek až 1 300 g v intenzivním výkrmu býků. Šlechtěním skotu se dosahuje požadovaných užitkovostí u jednotlivých plemen.
Pro připouštění jalovice vybíráme býka tak, abychom získali co nejlepší potomstvo. Při připouštění mléčných plemen skotu se používá inseminace, kdy je sperma býka pomocí inseminační pipety zavedeno přímo do děložního krčku jalovice. Kráva patří mezi tzv. polyestrická zvířata a to znamená, že se její říje opakuje několikrát do roka a to nejčastěji ve 21 denních cyklech. Březost u krav by ideálně měla trvat 285 dní.
Při telení můžeme krávě pomoci porodními pomůckami. Po otelení je zapotřebí co nejdříve tele napojit kvalitním mlezivem (ideálně do 2-6ti hodin po otelení). Telata se po řádném osušení, ošetření pupečního pahýlu a napojení mlezivem, umisťují do venkovních individuálních boudiček, aby se zamezilo přenosu patogenů. K nejčastějším onemocnění u telat patří průjmová onemocnění. Průběh těchto onemocnění lze regulovat pomocí dietetických přípravků.
Od 3. - 5. dne přecházíme z mlezivové výživy na mléčnou výživu. Používáme buď nativní mléko, nebo mléčné krmné směsi. Telata mají k dispozici vodu ad-libitum.
Od 3. - 5. dne přidáváme starter .
Od 2. měsíce probíhá odstav telat od mléčné výživy (tele musí přijímat minimálně 1,2-2 kg jádra denně) . Od 3. měsíce věku jsou telatům postupně do krmné dávky přidávány siláže. Telatům je přidáváno kvalitní seno.
V období rostlinné výživy jsou již telata ve skupinových kotcích, kde se později rozdělují na jalovičky a býčky.
Jalovice by se měly zapouštět přibližně v 60% jejich živé hmotnosti v dospělosti. U Českého strakatého skotu cca 380- 420kg. U Českého strakatého skotu by pak telení mělo probíhat okolo 26 měsíce věku.
Po otelení kráva produkuje mlezivo, později pak mléko. Laktace u krávy trvá okolo 305 dní. V prvních dnech laktace se kráva dostává do záporné energetické bilance (výdej energie je vyšší než příjem).V této fázi také dochází k inseminaci plemenice. Tento stav se při kvalitní výživě v průběhu 2. fáze laktace vyrovná (cca do 200 dní). Následuje 3. Fáze laktace, kdy se kráva dostává do pozitivní energetické bilance (klesá produkce mléka a zvyšuje se příjem živin). Na konci této fáze krávu zasušíme a nastává období stání na sucho (60 dní). V této fázi upravujeme krmnou dávku tak, abychom krávu připravili co nejlépe na telení a následující laktaci. Každá z těchto fází je specifická a v každé se mohou projevit problémy, zejména dietetického původu.
Šlechtění skotu
Šlechtitelské programy jsou optimalizovány tak, aby byl s co nejnižšími náklady dosahován co nejvyšší genetický pokrok. Měřítkem úspěšnosti šlechtění a tím i kontrolou šlechtění je genetický zisk dosahovaný v užitkových chovech. Soulad předpovídaného a dosahovaného genetického zisku je východiskem pro kontrolu a průběžné úpravy postupů šlechtění.
Ve šlechtění jsou zapojeni chovatelé, svazy chovatelů, podniky pověřené objektivními činnostmi a obchodní společnosti. Zájmy jednotlivých účastníků nemusí být nutně shodné. Chovatel má zájem získat každoročně geneticky stále lepší zvířata (využívat genetický trend) a to za co možná nejnižší cenu. Obchodní společnost má naopak zájem prodat co nejlépe chovateli to co má a přitom si udržet porovnatelnou úroveň s ostatními konkurenčními společnostmi.
Domácí šlechtění je ve většině vyspělých zemích finančně podporováno státem, neboť každá domácí výroba je významným korektorem cen dovozů, podporuje domácí zaměstnanost a udržuje dědictví domácích plemen. Významnou části je uchovávání genetických živočišných zdrojů. Je nutné, aby státní podpora byla směrována na nejdůležitější úseky šlechtění, a aby byla prováděna kontrola dopadu těchto dotací ve šlechtění. Zatím jsou vynakládány dotace prakticky bez návaznosti na výsledek šlechtění a v minulých letech dokonce ve svém důsledku posloužily k potlačení domácího šlechtění ve prospěch zahraničních firem.
Selekční programy je nutno udržovat na takové výši, aby byly mezinárodně konkurenceschopné – to znamená, aby dosahovaly co nejvyšší genetický zisk v porovnání se světovou úrovní. Následně z toho vyplývá možnost exportu a prodeje chovných zvířat, sperma a embryí. Rozsah exportu našich inseminačních dávek a chovných zvířat do zahraničí je dokladem o úspěchu či neúspěchu domácího šlechtění.
Rozhodující jsou náklady na šlechtění. Stejný genetický zisk lze dosáhnout při zcela odlišných organizačních strukturách selekčních programů, to také znamená při odlišných peněžních vstupech do šlechtění. Na druhé straně při stejných nákladech lze dosáhnout v závislosti na organizaci šlechtění značně rozdílného efektu. Promyšlená organizace šlechtění sehrává proto významnou roli.
Nejzávažnější části šlechtění je optimální návaznost jednotlivých kroků a šlechtitelských opatření. Dle názoru řady autorů, například Harris, Newman (1994), přináší podstatně vyšší efekt optimální organizace šlechtění než ostatní oblasti, včetně rozvoje metod odhadu plemenné hodnoty. Jedná se o optimální organizaci testace, rozsahy testace, intenzity selekce, způsob využívání vybraných jedinců při současně co nejnižších nákladech na šlechtění, s cílem dosáhnout co nejvyšší genetický zisk. Součástí je posouzení (genetické a ekonomické) významu jednotlivých testačních zařízení.
V nových selekčních programech (MOET) je kladen důraz na zkracování generačního intervalu. U matek býků jsou za tímto cílem používány výše zmíněné reprodukční metody. U plemeníků se jedná většinou o určení optimálního rozsahu využívání mladých býků. Některá chovatelská sdružení v USA pracují pouze s mladými býky. Tato strategie bývá též doporučovaná na základě optimalizačních studií.